Dubaj

Město okázalého přepychu, postavené v poušti. Tak trochu jako Las Vegas, ale přece jiné. Dubaj je městem pořádku.

Toto zajímavé místo jsem měl tu čest trochu poznat hned dvojím způsoben: jednak vlastními smysly, jednak z vyprávění Čecha, který v Dubaji dlouhodobě žije a stala se jeho druhým domovem. Nejdříve tedy to, co jsem sám viděl a slyšel:

Dubaj je čisté město. Žádné odpadky hnané větrem, žádné stříkance na domech. Stejně tak i auta - většinou luxusnější modely japonské výroby - vypadala, jako by právě vyjela z myčky. Dubaj je také horké a suché město - každý jednotlivý strom či keř musí být uměle zavlažován systémem vodních hadiček.

Dubaj je něco jako Amerika Východu. Většinu jeho obyvatel tvoří přistěhovalci, pracující na ambiciózních projektech pod taktovkou domorodých Arabů. V hotelích pracují Indové, na stavbách Pákistánci. Část svých výdělků posílají svým rodinám domů. Prý z jejich peněz žijí celé vesnice.

Snad je to mentalitou, snad islámským náboženstvim, ale v ulicích Dubaje panuje klid a pořádek. Není to ale klid prázdných ulic, naopak, právě v nočních ulicích tepe rušný život. Pořádek spočívá v tom, že lidé dodržují předpisy - ať už dopravní, takže například nepřecházejí křižovatku na červenou - ale zejména předpisy náboženské, takže neholdují alkoholu, nekradou atd. Proto je v miliónové Dubaji bezpečněji než v českém maloměstě.

Orientální pořádek zahrnuje i zvyklosti, které jsou pro Evropana zvláštní. Ženy jsou z veřejného života vyloučeny, když už je na potkáte na ulici, tak jsou pečlivě zahalené, a pokud uvidíte ženu po setmění, tak je to nejspíš turistka. Noční život je pánská jízda bez vína, bez žen a zpěvu, a přece družná společnost mezi obchůdky všeho druhu, otevřenými do půlnoci i déle.

Centrum Dubaje je rozděleno úzkým mořským zálivem, přes který pendlují bárky převozníků. Plavba je také zážitkem, houpající se loďky bývají plně obsazeny, ale přitom nemají žádné zábadlí. Kdepak, tady ještě neznají diktaturu bezpečnostních předpisů; spadne-li někdo do vody, tak ho spolucestující vytáhnou, a je to.

Zajímalo mě také, jak se zde asi žije křesťanům. Listováním v telefonním seznamu jsem našel několik kostelů a křesťanských sborů. Nebylo jich mnoho, ale nebály se uveřejnit pozvánky či nabídnout modlitby za uzdravení. Příležitost nějaký sbor vyhledat a navštívit ale nebyla. Celkově mám dojem, že postavení křesťanů je asi podobné jako u nás za vlády komunistů, jsou trpění, prostor pro veřejné působení asi bude hodně omezený.

Kapesného jsme měli dost, a tak jsme si dovolili velkou turistickou atrakci, výlet do pouště terénními automobily. Jeli jsme nějakou půlhodinku kamsi do vnitrozemí až jsme dorazili na shromaždiště, kde už na nás čekalo asi dvacet dalších vozidel zn. Toyota. Řidiči vypustili část vzduchu z pneumatik, abych v písku neuvízli, a podivná karavana vyrazila do dun. Při divoké jízdě nahoru a dolů jsme se museli dobře držet, abychom se v autě nepotloukli. Kdesi ztraceni v moři písku jsme zastavili, aby si lidé i stroje odpočinuli. Udělal jsem si krátkou procházku naboso v příjemně rozehřátém písečku. Sluníčko zapadalo nad dunami a já si připoměl dávné putování Izraelců do zaslíbené země.

Onen výlet ještě pokračoval návštěvou beduínského ležení, ale to už byla vyložená pouťovka. Nakonec nás domorodý řidič, který se po celou cestu snažil spřátelit s naší kolegyní, odvezl pozdě večer zpět na hotel.

Zbývá ještě přidat pár dojmů Čechoaraba Petra, který nám dělal ve volném čase společníka. Žije v Dubaji už několik let a cítí se tam dobře. Když přiletí z Dubaje do Prahy, budí podezření celníků. Když se vrací zpět, úředníci na Dubajském letišti ho vítají doma. Jinak se zdejšími Araby vychází dobře, a pokud je neprovokuje např. jídlem na ulici v době Ramadánu, tak s nimi nemá problémy.

Arabové upřímně milují svého vůdce, šejka. Zvlášť nedávno zesnulý šejk Zayed je národním hrdinou. Za dlouhé období svého panování pozvedl zemi od státu chudých beduínů k současné prosperitě. Jistě že velkou úlohu v tom hrála ropa, hlavně zpočátku. Nyní prý převažují příjmy z obchodu a turistiky. Domácí občané mají například zdarma zdravotní péči nebo studium v Americe. Nejvíc je ale vidět překotný stavební ruch - staví se mrakodrapy, nové letiště, krytý lyžařský areál, umělé ostrovy v moři.

Pan Petr se trochu pohoršoval nad rolí žen, na druhou stranu ale ocenil, že se jim na oplátku za druhořadé postavení ve společnosti dostává zvláštních výhod, mají např. přednost v dopravních prostředcích či ve frontách v bance. Povídal, že na ulici sice nosí černé hábity, mezi přítelkyněmi se však předvádějí v módních modelech.

Ač jsme byli v Dubaji v březnu, počasí bylo teplé a tak jsme navštívili i jednu z místních pláží. Voda byla čistá a velmi příjemná. Ještě že ale nebyla sobota - to bychom se na pláž nedostali, v sobotu je totiž vstup jen pro ženy.

-PH- 2005