Istanbul

Istanbul a vlastně celé Turecko leží na rozhraní evropské a orientální kultury. Kdysi kolébka křesťanství, nyní země muslimů.

V Istanbulu jsem strávil 3 listopadové dny. Zatímco v Čechách už mrzlo, v Turecku byl ještě příjemný podzim. Sluníčko sice svítilo, ale chladný vítr honil po ulicích spadané listí.

Před odjezdem jsem byl poučen, že není třeba si rezervovat hotel, protože volných míst bude dost, a že taxikáři, kteří jistě mluví anglicky, pomůžou s výběrem ubytování na místě. Leč tak snadné to nebylo: taxikář neuměl anglicky ani slovo a hotel, ke kterému mě dovezl, měl volný pokoj jen na jednu noc. No co dělat v devět večer? Byl jsem rád aspoň za tu jednu noc. V hotelu za rohem se mi podařilo zarezervovat si další noclehy a tak jsem mohl jít klidně spát.

Druhý den jsem zjistil, že jsem se ocitl přímo v historickém centru Istanbulu, v takzvaném Zlatém rohu, a že většinu turistických atrakcí mám hezky pohromadě a na dosah ruky. Kromě pracovních povinností jsem tedy udělal průzkum okolí.

Modrá mešita s šesti minarety: Dovnitř se smí jen v ponožkách, na boty jsou k dispozici igelitové sáčky. Ale to nevadí - všude jsou koberce, tak to nestudí. V interiéru kontrastoval bohatě zdobený obrovský klenutý prostor vyhrazený mužům s malými krcálky pro ženy u zadní stěny. Islám je důsledný v tom, že Allah je neviditelný Bůh, a proto v chrámu není nic, co by lidé mohli zneužít k uctívání: žádné obrazy, sochy, jen nápisy arabským písmem a ornamentální výzdoba na klenutí i na kobercích. Přihlížel jsem modlitbám muslimů, klanějících se směrem k Mekce, a přemýšlel, zda uctívají stejného Boha jako křesťané ve svých kostelích.

Jerebátanská cisterna: rozlehlá podzemní sloupová síň zaplavená vodou. Kdysi sloužila jako zásobárna pitné vody, ale po dobytí Istanbulu muslimy byla na dlouhou dobu zapomenuta. Teprve až se prozradilo, že místní obyvatelé loví ryby z děr ve sklepích, byla cisterna znovuobjevena. Obchůzkový chodník se vine mezi vysokými sloupy roustoucími z vody až k hlavní atrakci, to jest dvěma velikým kamenům s reliéfy z římské doby. Zajímavé je na tom to, že tyto vzácné památky byly využity poněkud neuctivě jako podložky pod sloupy.

Velký bazar: jedná se o spleť uliček lemovaných obchůdky, většinou s módním zbožím a lákadly pro turisty. Uličky jsou zastřešené, takže bazar působí dojmem složitě rozvětvené pasáže. Osobně jsem nekoupil žádný suvenýr, ale zaplul jsem do holičského salónu a nechal se ostříhat - už to bylo zapotřebí. Holič si dal záležet a tak jsme byli spokojeni oba.

Čilá aktivita prodejců probíhá i na ulicích, většinou v blízkosti turistických atrakcí. Někdy je dost těžké tyto obchodníky odrazit, používají různé taktiky. Třeba se dají jen tak do hovoru, zajímají se odkud návštěvník přichází, poptají se na rodinu, ale vždy to směřuje k jedinému cíli - pozvání do obchůdku. Holt, každý si chce vydělat. Ale jinak jsou přátelští a namísto kávy popíjí oslazený černý čaj.

Dárkovou plechovku tureckého čaje jsem si z Istanbulu nakonec odvezl jako suvenýr.

-PH- 2007